KAFKŮV DOPIS OTCI

Kafkův dopis otci je ambientní komorní opera o dvou dějstvích podle dopisu, který v roce 1919 Kafka napsal svému otci. Pokusil se v něm popsat příčiny a okolnosti jejich vzájemného nesouladu, vlastních životních nejistot a úzkostí, které z tohoto nesouladu pramenily. Opera mapuje Kafkovo dětství a dospívání ve strachu z despotického a zdánlivě všemocného a všudypřítomného otce. Kafka nemohl a nechtěl dostát otcovým představám o maskulinitě a sociálních rolích a svým vlastním způsobem se proti nim vzpíral. Kafka nachází svou životní svobodu v literární tvorbě. Právě prostřednictvím literatury Kafka z otcovy moci uniká, ale otec do jeho díla neustále vstupuje a je – jakkoli skrytě – jeho zdrojem a tématem.

Kafka svůj dopis pro otce napsal v době, kdy už trpěl tuberkulózou, a snad se jeho prostřednictvím chtěl s touto problematickou postavou svého života vyrovnat, v rámci možností i usmířit. Dopis se k otci ovšem nikdy nedostal. Kromě určité klíčové osy životního příběhu významného spisovatele je ovšem Kafkův dopis otci i působivou výpovědí o výchově založené na strachu a uplatňování moci, o moci a nerovnováze vůbec, o problematických vrstvách maskulinity, o bolesti, kterou v dítěti – a později i v dospělém člověku, který si v sobě traumata dětství nese – zanechávají i na první pohled nevinné přezíravé poznámky, úsměšky, projevy netrpělivosti. Vztahy rodičů a dětí mají nezřídka ostré hrany. I to nám Kafkův příběh vyjevuje s obzvláštní působivostí.